Jak jsem v klidu a v pohodě zamykal sezónu

Určitě to znáte. Klasické zamykání sezóny v Chrudimi. Pro někoho velmi časné vstávání v sobotu ráno, aby byl včas na burze, pro někoho příjezd do Chrudimi v pátek, rychle nakoupit u Pavlíčků, přesun na ubytovnu, rychlý přesun do restaurace a pak popíjení s kamarády dlouho do noci. Tradicí roudnických kaktusářů bývá pobyt v restauraci „až do ježků“. Brrr.

Ráno fronta před burzou, na burze tlačenice a kamarádi se kterými se potkáváte na vás halekají. „Viděl jsi ta nová Sulca a mrazuvzdorná Gymna?“ Nebo „… prý tu někde mají Copiapoe se sběrovými čísly po 25 Kč. Nebo dokonce vrchol „Sehnal jsem pravokořené semenáčky Echinocereus hancockii za 30 Kč“. Nó … ano, to jsem už trochu přehnal, přiznávám. Ale tak nějak podobně to bývá. Kdo zažil, ví o čem mluvím. Po skončení burzy zase najít místo v restauraci co nejblíže přednáškové místnosti a večer znovu mezi kamarády, zjistit co se mezi kaktusáři událo nového. A to jsem ještě vynechal ranní parkování před burzou, klobása a pivo u Pavlíčků a další „důležité povinnosti“. Nervy, peněženka, játra a mnohé další orgány lidského těla dostávají zabrat.

Já jsem se letos rozhodl, že si zamykání sezóny prožiju v klidu. V sobotu ráno budíček v půl osmé, v klidu přesun na vinici, témeř celý den sbírání hroznů, svačinka a důsledné dodržování pitného režimu. Zkrátka vše v naprosté pohodě a klidu. Až na ten telefonát kolem 9.00 hodiny. Kdo to jen může v sobotu ráno volat? Z poklidného pracovního tempa mne vytrhl dotaz kamaráda (kterého stejně neznáte) že prý je na burze v Chrudimi a jestli nechci náhodou koupit Pygmaocereus albispinus a Pygmaocereus familiaris. Ách jó. To jsou mi starosti. Jen ze slušnosti a abych mu udělal radost jsem řekl. „Tak mi teda nějaké kup, když myslíš“. A pokračoval jsem dál nerušeně v poklidném a pohodovém tempu sbírání hroznů. Krátce po desáté už jsem hroznové víno nemohl ani vidět, v poledne mne bolela záda od neustálého ohýbání ke spodním větvičkám, sluníčko svítilo, horko jako na sahaře a celý den na nohou. No řekněte sami. Nezamknul jsem letos tu sezónu krásně v pohodě a beze stresu? Asi to tak budu dělat každý rok.
Nebo …… že bych se do Chrudimi za rok vypravil? Možná ano. Nebo spíš určitě. Nervy, peněženko a játra třeste se – za rok touhle dobou.
Jo Honzo B. (to je ten kamarád kterého neznáte) za ty vzácné Pygmaocereusy, které jsi na burze koupil ti samozřejmě ze srdce a upřímně děkuji.

P.S.: Když jsem dával tohle zamyšlení číst manželce, říkala, že je to hrozné. Po krátkém naléhání, která že to část je zralá na předělání, jsem se dozvěděl, že hrozná je ta věta na konci o příštím roku. Je to zlatíčko. No znáte to ……

J.Műller