Euphorbia globosa Haworth (1826)

má už na první pohled velmi bizarní vzhled. Základem je masitý (později bohatě rozvětvený) kořen přecházející nad zemí v zakrnělý, 2 až 3 cm široký kulovitý stonek, který se postupně a nepravidelně větví. Jednotlivé větvičky mají také víceméně kulovitý tvar, ale v mládí jsou víc protáhlé a na povrchu hrbolaté, se stopami po uschlých rudimentárních listech.

Dvouleté a starší rostliny mají zvláštní kyjovité „kvetoucí“ větve, které jsou 2 až 6 cm dlouhé a 7 až 14 mm široké. Na nich lze najít i dva druhy květních stopek – krátké, s oboupohlavním květem a dlouhé, s pouze samčím květem. Květní obaly jsou kuželovité, jejich šířka může být až 2 cm a mají zvláštní nápadnou ozdobu v podobě prstovitých výběžků kolem nektarií. Cyathium patří k nejhezčím v rámci rodu (!) Druh patří do skupiny 3c (třídění dle Eggli 2003). Podobné druhy jsou E. tridentata Lamarck (ta má více štíhlé větve a později jenom krátké květní stopky, nebo má cyathia bez stopek) a E. ornithopus Jacquin.

Tato euforbie je ve sbírkách velmi populární. Pochází z provincie Východní Kapsko v JAR, kde roste na plném výsluní jako součást vegetace nízkých kamenitých kopců (nadm. výška 20 až 250 m) blízko u pobřeží.

Pěstování je snadné, ale je nutné respektovat zásadní fakt, že v našich podmínkách (i když jsou rostliny trvale na nejsvětlejším místě) je vzhled rostlin velmi odlišný od rostlin známých z původní domoviny. To se týká především délky větví, květních stopek a také kořene, který nebývá tak bohatě rozvětvený. Další zvláštností jsou občas narostlé malé kulovité větve, které se vyvinou na vrcholech květních stopek namísto očekávaných cyathií. Tyto větve snadno zakoření, jakmile klesnou vlastní vahou a dotknou se země. Jinak je to rostlina odolná, v zimě potřebuje pouze omezení zálivky a teplotní minimum 8 °C. Velmi snadno se množí semeny, dále již zmíněnými větvemi z květních stopek, nebo řízkováním celých větviček.

(Text a foto JGr)