Copiapoa a Weingartia

Copiapoa

Z rodu Copiapoa mne nejvíce mrzela ztráta pravokořenné, nejméně 15 let staré C. hypogea nebo vzrostlých exemplářů C. gigantea a C. cinerea. Příjemně mne naopak překvapila rostlina se jménem Copiapoa sp. Tigrillo. Dlouho jsem hledal co je to za jméno. Nenašel jsem žádné Tigrilo ani Tigrillo, ani nic co by znělo podobně. Při vyhledávání na webu se mi úplně náhodou objevil v překladu z angličtiny výraz „tygrovaný“. Jak moc rostlina připomíná tygří pruhy posuďte sami. Je to ale moje jediná stopa pokud se týká jména. Důležitější než jméno je ale skutečnost, co všechno tato rostlina přežila. Týdenní potopu v Bohušovicích v roce 2002, kdy ze skleníku celý týden koukala jen špička střechy. Přežila také bez úhony výše zmiňované jarní mrazíky těsně pod bod mrazu. Je samosprašná, ochotně a pěkně roste na vlastních kořenech a pravidelně kvete. Dostal jsem ji jako dospělou právě po povodni v roce 2002.

.

Weingartia

Po nezvykle silných mrazících začátkem dubna jsem dlouho nemluvil s Weingartiemi. Zaprvé jich po pár dnech mrazů moc nezbylo a za druhé jsem na ně byl dost ale opravdu dost naštvaný. Vzhledem k udávaným výškám výskytu od 1 300 do 3 400 m n.m. by přece nějaký stupeň mrazu měly vydržet. Možná právě tehdy jsem dospěl k názoru, že nadmořská výška asi nebude jediné hledisko při určování mrazuvzdornosti kaktusů. Většinu Weingartií v mých podmínkách poškodí i teploty mezi +2°C a 0°C.

Copiapoe a Weingartie proto od té doby stěhuji na stanoviště přece jen o pár týdnů později než ostatní jihoamerické druhy a uklízím je o pár týdnů dříve.

HonzaM

[View with PicLens]