V prosinci loňského roku se naše smíšená výprava ve složení já, Vlastík, Václav, Hanka, Karel, Jaromír a Pepa vypravila na naleziště do Arizony a Nového Mexica. Pepovi přezdíváme „Erben“, protože kamarádí s Karlem a Jaromírem. Hance se podařilo získat neuvěřitelnou informaci. Kompletní seznam GPS úplně nového rodu, který má být popsán v Kuasu 3/2010! Bez váhání jsme začali připravovat výpravu a za pár týdnů jsme vystoupili z letadla na letišti ve Phonixu v Arizoně. Naše první cesta vedla do nedalekého supermarketu abychom nakoupili zásoby potravin. A hned po zastavení na parkovišti, ještě než jsme se vydali na nákup, jsme se přesvědčili, že naše výprava bude úspěšná.

50 metrů od jižního stanoviště vozíků se na nás (přesně podle GPS) v nízké trávě poblíž křoví usmívaly plody prvního našeho nálezu v Evropě dosud neznámého druhu, Microbaria schrampiana. Okamžitě jsem propukli v nadšení. Tak úspěšný start výpravy jsme si opravdu nepředstavovali ani ve snu. Ochranka supermarketu se na nadšeně halekající cizince, kteří nakupují potraviny a lahve s balenou vodou, dívala trochu nedůvěřivě. Ale to nás v tu chvíli vůbec nemohlo rozházet. Z Phoenixu jsem se vydali na jih, směrem na Tucson a dále do Nového Mexica.

Ještě ten den večer jsme ve stráni 140 km za Phoenixem našli další druh Microbaria tacospadloensis. Vzhledem k popisu, který se teprve připravuje vám ještě žádné fotografie nemůžeme ukázat. Rostliny jsou to skutečně nádherné. Průměr květu 7-10 cm, perfektně vytrněné, většinou s tmavě zelenou epidermis. Kořeny kůlovité až řepovité.

První noc jsme přespali ve slušném motelu. Sice jsme měli trochu obavy z vysoké ceny ubytování, ale Vlastík nám jako tlumočník výpravy přeložil odpověď usměvavé recepční ve stylu „že nás to bude stát jen pár šprdlíků“. To nás uklidnilo a po vydatné večeři a nějakém to posilnění tekutinami se nám velmi snadno usínalo. Druhý den jsme projeli městem Tucson. Kousek za městem byla naplánovaná malá zajížďka do parku Coronado National Forest, kde jsme v moderně zařízeném kempu plánovali přenocovat. Poblíže kempu totiž má být naše další naleziště. Do kempu jsme dorazili poměrně pozdě a tak jsme další výpravu raději nechali až na ráno. Václa a Hanka se probudili první a okamžitě vyrazili do nedalekých kopců. Když jsme se probudili i my ostatní, už byli zpátky Hanka s Vaškem a referovali nám, že bez větších problémů objevili velmi krásně vytrněné Microbarie pragocentricy s výrazným tmavým středovým trnem. Opravdu. Velké červené plody nádherných rostlin byly již z dálky viditelné na kamenitých stráních. Vápencové stráně byly pravda trochu strmé, ale vidina semínek nás hnala do kopce jako kamzíky. Vlastík zůstal raději dole a fotil v dáli naše nadšeně se pohybující postavy.

V dalších deseti dnech jsme díky přesným GPS souřadnicím postupně naši i ostatní zástupce rodu. Microbaria chcipliensis, Microbaria popelniciana, Microbaria scurviensiana, Microbaria mrzakiensis, Microbaria compostifera a Microbaria compostifera ssp. podcompostifera (včetně téměř beztrné formy zmrchiensis). Tuto formu autoři popisu připravují uvést do kaktusářského světa pod jménem Microbaria zmrchiensiana. Tohle je zřejmě jediné místo, kde s připravovaným schématem rodu kategoricky nesouhlasíme. Václav a Hanka se domnívají, že by tento druh měl být popsán zcela samostatně jako Microbaria compostoadaptiana. Já a Vlastík jsme se ale shodli, že by takto pojatý popis mohl být chápán jako falešný a ještě dlouhé roky by se mohly vést spory o jeho důvěryhodnosti. Takže raději jen forma zmrchiensis. Příští rok se může kaktusářská veřejnost těšit na bohatou nabídku semen. Kromě druhu Microbaria haizlikii, který vloni vůbec nekvetl, máme semínek opravdu dost. V těchto dnech se radíme, kterému renomovanému prodejci semínek dáme výhradní zastoupení na jejich distribuci. Nechte se překvapit, bude to opravdu bomba. Jen Karel, Jaromír a Pepa (Erben) si myslí, že tento rod není vůbec nic nového. Argumentují tím, že podobných rostlin už v životě vypěstovali strašně moc. No znáte to…

Jura, Václav a Hanka, Zelená Hora 1817