Aloe albiflora je madagaskarský  trávovitý druh, který vytváří růžici s bočními výhony a listy dlouhými až 15 cm.  Barva listů je zelená, povrch je pokryt znatelně ohraničenými skvrnkami. Hrana listů je po celé délce  pokryta jemnými, výraznými zoubky světle zelené až bělavé barvy. Listy jsou podélně  lehce zkrouceny směrem ke středu listu tak, že tvoří jakýsi okrajový val. Aloe albiflora je nenáročná rostlina, ideální pro umístnění  na světlém místě. Na přímém slunci se listy podélně  stahují ke svému středu  a zbarvují se do červena. Rostlina působí celkovým dojmem  lehkého vysušení i přes pravidelný přísun vody. Při pěstování ve volné kultuře, volíme pro svěží vzhled rostliny  místo na rozptýleném světle s ranním nebo podvečerním sluncem. Při pěstování v bytě by měla být poloha vždy slunečná.

Během letního období zaléváme pravidelně jednou týdně. Teplo a proudění vzduchu rostlině prospívá. V zimním období Aloe albiflora   dobře snáší pokojové teploty a pravidelnou zálivku jednou za tři neděle.  Při zimování v chladnější místnosti s teplotou okolo 18°C  je vhodnější trošku zalít, když začne rostlina stahovat listy. Půda pro pěstování  by měla být propustná, štěrkovitá nebo s příměsí říčního písku. Ideální je přidat do substrátu hrubou pemzu  v poměru  2:1, kdy dva díly jsou substrát a jeden díl pemza.

Aloe albiflora je velmi podobné dalšímu  madagaskarskému druhu, Aloe bellatula. Rostliny se dají od sebe jen těžko rozeznat. Tvar listové růžice, barva a struktura   listů stejně tak jako jejich okraje  jsou téměř shodné s  A.albiflora.  Určujícím rozlišovacím znakem mezi oběma druhy jsou květy. Ty jsou u Aloe bellatula  vždy syté  lososově růžové barvy s více uzavřenou  korunou a nevyčnívajícími  prašníky . Květy Aloe albiflora jsou bílé s jemnou středovou  šedou linkou na vrcholu petalů.

Jako mezidruhový hybrid je uváděn taxon s narůžovělými květy. Nikde jsem ale nenašla zmínky o dalším taxonu -  se zelenavým lemováním  na vrcholech petalů. Všechny tři formy květů Aloe albiflora, bílá, růžová i zelená mají  drobné odchylky ve skvrnitosti a  struktuře  listů. Pokud ale  tyto rostliny vedle sebe nepostavíte, jen těžko určíte o jaký exemplář se jedná. Kromě různého  barevného nádechu květů jsou patrny  i drobné rozdíly v délce tyčinek a barvě prašníků.

text a foto: petrli