Ancistrocactus a Glandulicactus

Odolnost vůči jarním mrazíků není v praxi u těchto rostlin příliš vyzkoušená. Pokud je někdo pěstuje, většinou se drží osvědčených rad a pěstuje je roubované. Zástupcům obou rodů (dnes již spojené pod společné jméno Ancistrocactus) se snažím poskytnout trochu odlišné podmínky než ostatním kaktusům. Rostou bez problémů na vlastních kořenech. Dávám jim propustný, z větší části minerální substrát a zalévám je trochu méně než ostatní rody. Méně ve smyslu méně často. Většina z nich kvete brzy na jaře (A. tobuschii již koncem února), A. uncinatus asi 14 dnů po něm. Abych se mohl těšit z květů je podle mne nutné světlé zimování v takových podmínkách, aby rostliny mohly při příznivém počasí začít vegetovat již začátkem března. Ve vytápěném (temperovaném) skleníku z polykarbonátu je to bez problémů možné. Poupata se na rostlinách objeví na podzim a v druhé polovině zimy se za slunečného počasí dále vyvíjejí. Stěhování z tmavé chladné garáže na konci dubna asi nepovede k úspěšnému kvetení.

Zařadil jsem si Ancistrocactusy do škatulky „Obtížně pěstovatelné rarity“ a několik let pro ně hledal nejvhodnější stanoviště. Předpokládal jsem, že jim bude vyhovovat celoroční umístění na parapetu, kam dopadá maximum slunečních paprsků. To ale často vedlo k připálení ostrým jarním sluníčkem (hlavně A. scherii). Na jaře 2009 jsem si je přeřadil do škatulky „žádně extra problémy“. V dubnu, po odkvětu, jsem je přenesl ven do fóliovníku na průvan. Na podzim už byla změna letního stanoviště vidět na první pohled. Takové přírůstky jsem u druhů A. scherii a A. uncinatus ještě nezaznamenal. I násada poupat byla na podzim o dost větší než v minulých letech.

Odolnost vůči mrazíkům jsem v loňském roce nemohl otestovat. V dubnu ani v květnu u nás mrazíky nebyly. Takže bylo dost meruněk a hlavně třešní. Vůbec jsem nevěděl co s nimi. Dal jsem je do sudu, aby na zahradě nepřekážely, ale totálně se zkazily. Zkvasily a nezbývalo nic jiného, než je zlikvidovat. Mnoho barbarů, kteří se nechovají šetrně k přírodě, by je asi vylilo na kompost. Ne tak my, šetřiči přírody. Odvezl jsem je do speciálního likvidačního přístroj na zkvašené a zkažené ovoce. Zlikvidovali mi je tam téměř beze zbytku. Vykapala z nich jen nějaká čirá tekutina. Tu jsem si odvezl domů ve sklenicích a řeknu vám, není vůbec špatná.

Ale zpátky k Ancistrocactusům. Můj „mrazuvzdorný“ přítel Petr je pěstuje v nevytápěném skleníku celoročně. A kvetou mu. Letošní zima dost tuhá, přesto mu bez známek poškození vydržely A. tobuschii, A. scheeri, A. megarhizus. Překvapivě také A. uncinatus z lokalit v Mexicu (Viesca NL, Las Tablas SLP,  La Joya NL, Cerro Bolla Coahuila). Skleník má poměrně chráněný, ze dvou stran je přistavěný ke zdi. Zimuje tam spoustu kaktusů z různých rodů. Zdá se, že si ve skleníku s mnoha větracími otvory kaktusy v létě i v zimě libují a Ancistrocactusům teplé zimování vůbec nechybí.

Text a foto : HonzaM

foto kvetoucí rostliny  : Petr Šustek převzato z  www.cact.cz